Nemilované dítě bez otce, které nevyrovnaná matka raději posílala do dětských domovů a pasťáků, odkud Čerepková unikala poezií, malováním a sérií pokusů o sebevraždu. Její velký talent rozpoznal František Hrubín, jako sedmnáctiletá zazářila v pražské poetické vinárně Viola, kde flámovala s Allenem Ginsbergem, Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů, s Václavem Hrabětem prožila poslední hodiny jeho života. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy bez stálého domova a zaměstnání. Po kapsách nosila své básně a potkana Artura. Od kamarádek si půjčovala svetry i muže. Po sovětské invazi emigrovala se svým bolivijským manželem do Paříže, ale francouzsky se nikdy nenaučila a žila prakticky bez dokladů. Měla spoustu avantýr a dvě velké lásky, několik let strávila experimentováním s drogami v komuně hippies. Poslední období života žila po boku muže, který byl o dvacet let mladší než ona a poté, co ji opustil, se rozhodla, že zemře.
Když novinářka Alice Horáčková zpovídala básnířku na jaře roku 2012 v jejím pařížském bytě, netušila, že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na Vladimíru Čerepkovou, která zemřela loni v srpnu ve věku 67 let, v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel a souputníků, kamarádek, nepřátel, milenců, psychiatrů, kolegů i redaktorů jejích knih. Jsou mezi nimi režisér Juraj Jakubisko, hudebník Vráťa Brabenec, básnířka Inka Machulková a přítel Pierre Helzel.
Kniha vychází v nápadné a nápadité grafické úpravě Pavla Růta, který pracoval nejen s autorčiným textem a archivními fotografiemi, ale také faksimile dopisů, básní a jiných dobových dokumentů. Její součástí je i dárková krabička.